Lezecký

Lezení děti baví.

Ale jak jsem jediná, kdo chodí jistit, množí se absence. Když jsem pryč, když někdo marodí, když … prostě se to načítá. A přitom jim to tak jde.

Mnoo, Šárka už má váhu i zodpovědnost. Jednou si to zkusila a šlo to. Je jí líp než loni, ovšem ještě není ve stavu, kdy chutě lozila hodinu po stěně. Když trochu potrénuje s lanem na zemi, může chodit jistit, když já nemůžu (minimálně Kláru). Hmmm … to by Klára mohla do intenzivnější skupiny. Poradili jsme se a je tam. Vypadnout zpátky do volného lezení může vždycky.

A co Egýs? Chlapec se na stěně skokově zlepšil. Že by s tím měly něco společného plavecké tréniky? 2x týdně dá hodinu v bazénu a trenéři je tam zdravě prohání. Chlapec nejdřív dva dny v týdnu prakticky usínal do večeře a najednou má silné svaly a vybudovanou slušnou výdrž. Takže se chytí, přitáhne, rozhlídne, přidrží a leze dál. A může zkoušet a zlepšovat techniku.

Tenhle týden dal jednu rovnou stěnu, pak si řekl, že zkusí jemně nakloněnou – dali si jasný cíl (nad tu žlutou velkou, asi 3m nad zemí). Bojoval umíněně, stěna mu první část rozhodně nedala zadarmo. Dosáhl cíle a lezl dál … dál …. dál, až plácal rukou o strop :).

Klára je o parník jinde. Co si budem povídat. Leze trasy, ne stěny. Ty trasy jsou stavěné na postavu metr osmdesát. Tedy rozpažení … no metr osumdesát. Klára rozpaří o 30 cm méň a u noh je to stejný. Přesto běhá po stěne jak gekon. Tedy po rovné a mírně nakloněné. I zkouší čím dál nahnutější případy a učí se novým technikám.

Taky ji podezřívám, že má třetí voko na zadku. To se podívá, chytne jednou rukou nahoře vlevo, druhou nahoře vpravo, jednu nohu má úplně vpravo a tělo otočené stejným směrem, druhou nohu najednou někudy podstrčí doleva pod zadek, kam v žádném případě nemůže vidět a bezchybně ji umístí na úchyt správné barvy. Fotku nemám. Jenom čumím.

I když … fotky výše fotil Egon. Dostal mobil, stoupl si pěkně o kus dál a soustředil se na zadaný úkol. Jedna z fotek vypadá takto:

Mobil nezraněn, Egýs zasažen. Fyzika funguje. Jak měl uvolněné svaly, odletěl jak kuželka až do ochranné sítě basketbalistům. Zákon akce a reakce. Klára zastavena, chlapec uzemněn. Zkoplnělí svědci tiše hledí. Egýs se zvedá a kontroluje mobil. Běžím k němu a … všechno je v pořádku, nikomu se nic nestalo. Trenér koužku otírá pot z čela s Klára má přezdívku „Zabikák malých dětí“. Trenér pak uznává, že to není tak hrozný, když to drží v rodině ;).

V úterý dem znova.