Su Pavlinka, su z Moravy a pořídila jsem si smečku sestávající se z Muže, První dcery, Druhé dcery, Syna, Psa, Kocoura a Kočky. Snažím se vybalancovat rodinu, práci, přátele, zvěř, dům, zahradu … prostě žongluju se vším jako každý druhý. A su tak plná dojmů, že přetlaky upouštím sem.
Kdysi mě kdosi vyzval, abych napsala 11 zajímavostí o mě – splnila jsem to v prosinci 2012 a když to teď čtu, klidně bych to podepsala:
Jedenáct zajímavostí o mě:
To je opravdu těžké, co je pro koho zajímavé? Takže následuje jedenáct věcí o mě, které mi přijdou nějak důležité:
- Jsem hrdá matka a to mi rapidně proměnilo život. Už nikdy nebudu stejná jako před dětmi a mnohem lépe chápu některé kroky svých rodičů, které mě nehorázně vytáčely. Netušila jsem, jak moc dokáže porod změnit náhled na svět.
- Jsem manželka a dnes a denně diskutuju se svým partnerem spousty věcí, pořád mám tendenci plánovat sama a pořád narážím na stejnou tendenci u muže. Tak diskutujeme potichu i hlasitě a pořád dokola dokud se vše neusadí jak má. Občas si na toho paličáka stěžuju, ale neměnila bych. S tím co mám, su nad míru spokojená a šťastná.
- Jsem pracující žena a snažím se dosáhnout uznání a ocenění za svou práci. Ne nějaké takové to: „šikovná holka, pěkně to udělala“, spíš uznalé „hmmm“. Pracuju v poměrně mužském prostředí a o to je to … zábavnější. Mám svou práci ráda a baví mě.
- Jsem věčný student. Dokončím studium jednoho a zanedlouho se vrtím a mám chuť se vrhnout do poznávání něčeho dalšího. Nikdy ze mě nebude profesionál s perfektní znalostí jednoho oboru nebo jeho části, spíš budu vědět od každého něco.
- Snažím se udržovat vztahy – jako dítě jsem se cítila divná, postupem času jsem zjistila, že je nás takových víc a že si můžu najít výborné kamarády. Jenomže jsou roztroušení všude možně, takže brnknout a skočit na kafe prostě nejde. Spíš udržujeme „e-kontakt“ a sem tam se v různých skupinách potkáváme. Což je s rostoucími rodinami docela výzva. Krásná výzva.
- Jsem přetížená, jak se snažím těch předchozích 5 složek vybalancovat, žádnou nezanedbávat, žádnou neupřednostňovat a nezbláznit se z toho. A jako se vším, někdy se daří líp, jindy hůř, ale vzdát se to nesmí.
- Jsem umíněná a jak jeden kamarád poznamenal, občas vyrážím i otevřené dveře.
- Ráda se cítím jako silná a samostatná osobnost, ale má to tolik „ale“ a slabých míst, že jsem často spíš herečka.
- Chtěla bych být široce oblíbená – ve smyslu zajímavá, vážená – ale nějak mi to nefunguje a lidi se dělí na dvě části – buď mě mají rádi, nebo mě opravdu nemusí. Kdo říká, že je mu to jedno, ten se mnou strávil málo času.
- Chci být krásná … a rozhodla jsem se, že měřítkem nebude četnost návštěv holiče, manikérky, kosmetičky … ani četnost nánosu makeupu nebo lakování nehtů. Měřítkem je pro mě osobní pocit třeba po (pracovní) poradě, kdy na druhé straně sedí několik mužů. Skoro nikdy jsem slyšela, že jsem krásná ale mockrát, že se krásně směju a že se jim se mnou dobře pracuje. A to je fajn pocit.
- Nepiju kafe, prostě mi nechutná, i když krásně voní. Pořád dokola to vysvětluju a stejně jsem považována za blázna, který si myslí, že ho kafe zabije.
Pavlinka a její smečka 