Zvyšování kvalifikace

Od podzima chodím se skautama, patřím mezi vedoucí Plavčických schůzek (cca děti 5-8 let) – popravdě jsou v plavčících dokud se nenaučí pádlem trochu zabírat, pak můžou přejít do šestek. V létě jezdí plavčíci na třídení tábor. Děti se nalodí na pramice, rodiče na kánoe a vyrazí se na Dyji. skupiny jedou odděleně, jenom na jídlo a v kempu se schází. Nebo když jsou rodiče potřeba na hru. Zažila jsem několikrát jako rodič a letos se prvně chystám na kormidle dětmi naplněné pramice. Nejistot je hodně a možností mnoho, i hecla jsem se a pustila jsem se do kurzu instuktora.

První den seznámení a odpolední teorie.

A druhý den se začlo naostro. Měla jsem z toho pořádnej vítr a oprávněně. Fyzicky jsem si šáhla dost hluboko. Počasí bylo opatrné, přes 15 stupňů teplota vzduchu nenastoupala no a voda byla jako v květnu. Studená a mokrá. První den jsme strávili v neoprenech – nácvik záchrany a sebezáchrany.

Další den technika a taktika jízdy na divoké vodě. Na Kamp nás přes hlanice nepustili, tak jsme dováděli na jednom místě na Jevišovce.

Tohle je suchý trénik, bysme věděli co pak dělat na vodě. Tam se pak natáčela videa na večerní rozbor a to sem dávat nebudu. ale abyste mi věřili, aspoň dva snímky obrazovky.

Řízený náklon je zásadní. Voda musí natékat pod loď a ne do lodi. V tomhle su dřevo a bojím se. Mám pořád pocit, že z lodi vypadávám a na videu pak vidím, že se sotva pohla. Technika a taktika jízdy je něco, co jsem pochopila teoreticky, ale do svalů se mi to nevsáklo. Takže neumím – tady mám ještě hodně na čem pracovat. No a jeslti se zlepším, můžu dodělat zkoušku z jízdy na divoké vodě a dosáhnout plné akreditace na WWII. Mám o čem přemýšlet, když mě teď konečně přestaly bolet natažené svaly.

Technika a taktika jízdy pro mě byla náhled do světa, kde se nejezdí kam voda teče, ale jezdí se kam chce vodák, který nebojuje s proudem, ale využívá znalostí fyziky :).

Čtvrtý den ve znamení první pomoci. Přijde instruktorka ze ZDrsSEMu a moc toho nevykládá – připomene pár pravidel a jde se na věc – tréning zásahu v připravených scénářích.

Poprvé jsem měla první pomoc zážitkově a rozhodně si toho pamatuju mnohem víc než se školení ve třídě. Extrémně zajímavá pro mě byla i organizace, protože jsme cvičili v sobotu dopoledne za běžného provozu Vodárny. Za tuhle část kurzu su vděčná.

Přežili zranění i zachránci.

Odpoledne jsme pak vyrazili znovu na Dyji a cvičili jsme všechny jezy – děcka na vydrách, já na pramici. Už vím jak.

Poslední den ve znamení zkoušek. Jsem kvalifikovaná plavčický tábor a mám na to červený diplom.

---

A schůzky plavčíků jsou taky v plném proudu. Na vodě jsme byli …

… sepiodonta ulovili a jeho chapadla nad ohněm opekli a pojedli …

(sepiodont je známá prvnohorní příšera, jo je alergická na kousky žlutí mořské řasy a když se jí nalepí dost kousků na záda, je po ní a její chapadla se dají opéct jako buřtíky. Ne ta vysušená, co jsou vidět na obrázku, ta macerovaná … )

… mám pocit, že se bavím víc než děti 🙂

---

PS: Zprava na FB s mojí recenzí:

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se chtěli naučit techniku pádlování? Chcete uspořádat vodácký výlet pro početnou partu svých kamarádů nejen na Dyji? Záleží Vám na bezpečí na vodě a chtěli byste se zlepšit v první pomoci čí záchraně? Tak přímo pro Vás tu máme kurz BASIC, který zrovna proběhl 9.5.2021. Kurz je určen jak pro pedagogy a naše budoucí instruktory, tak hlavně pro veřejnost! A co na kurz naši čerství akreditovaní vodáčtí průvodci říkají?

Tenhle čtyř a půl denní kurz je nabitý do poslední minuty. Ačkoliv se ve vodáctví pohybuji už déle, kurz mi dal strašně moc zkušeností a nových znalostí. Skoro celý jeden ze čtyř dnů je věnován zdravovědě, která je složena hlavě ze simulací, na kterých jsme si vyzkoušeli řešení krizových situací nejen u vody. Z vlastní zkušenosti vím, že když taková situace nastane, tak i vzpomenout si na správné číslo záchranné služby je složitější než se může zdát. Na kurzu byla vždy dobrá atmosféra, navzájem jsme si dodávali motivaci a často i energii. Byli jsme prostě super parta a to jak mezi účastníky, tak i včetně lektorů. Jsem na sebe hrdá, že jsem celý kurz zvládla. Jsem hrdá, že jsem se odhodlala opustit svou komfortní zónu a zvládal jsem vytrvat i před nepřízeň počasí. Sama sobě jsem dokázala, že se svou vůlí dokážu, co budu chtít. A to je zkušenost, na kterou si v životě mnohokrát vzpomenu.

-Evča Kopřivová

Mám ráda vodu a semo tamo si vyjedeme. Když jsem se ale nedávno přidala k vedoucím plavčíků (ti nejmenší vodáčtí “skautíci”), čelila jsem vnitřní otázce: “Můžeš těm dětem vůbec něco říkat? Nenaučíš je to blbě?” A ta mě přivedla do kurzu. Čtyřicet hodin ve čtyřech dnech se zdá relativně v pohodě, ovšem čtyřicet intenzivních hodin plných různě se střídajících aktivit doplněných diskuzemi už dá zabrat. Záchrana v tekoucí vodě, první pomoc, technika a taktika jízdy, základní principy výuky, vysvětlování jízdy a opravy chyb – všechno trochu teorie a okamžitá praxe na vlastní kůži. A co teprv jezy. Co slyším, může projít druhým uchem ven, ale co si vyzkouším v proudu řeky, to už se v hlavě jinak ukotví. Když jsme třeba po technice a taktice koukali sami na sebe na videu, opravdu jsem si uvědomila, že dojem není pojem a že se fakt nenakláním (a to jsem na vodě cítila, že z lodi skoro vypadávám). Zároveň bych ráda ocenila přátelské, erudované a trpělivé vyučující. Platí, že žádný dotaz není hloupý a když se něco 20x nepovede, dá se to vyzkoušet i po jednadvacáté. Kurz vřele doporučuju, a to zdaleka ne jenom budoucím profesionálům. Stačí když jezdíte na vodu se svýma (nebo půjčenýma) dětma a zkušenosti zde nabyté rozhodně oceníte.

– Pavlína Kašpárková

Tak co? Můžeme s Vámi na příštím kurzu počítat?