Liška

S koncem roku na Klárku přišla inspirace a chuť tvořit. Koncem roku myslím silvestrovské odpoledne a chutí tvořit myslím šít. Tvářila jsem se na to skepticky a zalezla jsem si do pracovny dodělat fotoknihu (to na mě nikdo nesmí mluvit a kdo to poruší – následky si nese sám). Klárka se odradit nedala.

Vyhrabala zbytky látek. Projela na pár minut internet a vytvořila jasný plán podle kterého sříhala i šila (růčo).

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

To čumíte, co. Taky jsem čuměla. Po mě to nemá. O to víc žasnu a obdivuju.

Co po mě má je tendence pokoušet se věci dodělat v noci … na chvíli práci přerušila na novoroční přípitek a pak se vrátila k jehle. Šli jsme spát, šila. Vstali jsme, stála tu liška. Sama Klára to zalomila prý po druhé ranní. Svědčit o tom můžou jen kočky, a ty stejně (jak je znám) chrněly taky.